Vyznání krajce

Snad teprve dnes, kdy tak trochu bilancuji se chci zastavit. Postát v tichosti a pokoře nad pláténkem, polohodem, lístečky, pavoučky, hvězdičkami, vkládanými páry a vlastně každým kouskem krajky.

Možná dvacet let jsem se marně sháněla po paličkování až jednou … Dnes již víc jak dvacet let mi krajka přináší potěšení, probdělé noci, sny z pavučin, ale i stresy, že něco nezvládnu.

Můj krajkový svět mi dovoloval zahojit těžkou ránu, utéci se kdykoliv do neskutečných něžných pavučin, kam za mnou ten jiný svět nemohl. Pomalu, milimetr po milimetru jsem krajku poznávala a učila se ji respektovat. Milimetr po milimetru jsem se učila řemeslu.

Až dávno potom, co jsem přišla na mnohé záludnosti, jsem moji kraječku ukázala veřejnosti. Znamenalo to pro mne vstup do neznáma známých. Začínala zodpovědnost. Už se nedalo jen tak něco upaličkovat, bez nápadu, bez preciznosti. Už jsem si moc věcí nesměla dovolit.

Začala jsem vidět krásu jinak. Podzimní orosené pavučiny mě i dnes očarují a v němém úžasu je obdivuji. Zrovna tak kvítka a obyčejný stvol trávy. Ale já to všechno vnímám v nitích. A motýly a můry vnímám obzvlášť citlivě. Jsou to skvosty přírody a já je ráda paličkuji.S krajkou jsem také v napětí. Hodiny, dny a noci paličkuji a teprve po odšpendlení vlastně prožívám radost nebo zklamání. U originálu nikdy dopředu nevím jak to dopadne. Musím být trpělivá.

Za mnohá krásná přátelství děkuji právě krajce. Poznala jsem skvělé lidi, ale i závist a zlobu. Přesto mi krajka obohatila život. Cítila jsem se bohatá a tak jsem krajku rozdávala. Milimetr po milimetru jsem ji zase já předala více jak stovce děvčat, abych si to všechno nevzala do hrobu. I za to, že jsem se naučila ctít individualitu člověka musím krajce poděkovat.

Nitě mě přinutily uzavřít smlouvu o vzájemné pomoci s počítačem. Dnes by to bez něj vůbec nešlo. Všechno, co se presentace mé krajky týče, je snímáno do počítače a pak zpracováno pro věci příští. Povinné podvinky pro krajkářky učednice, ale i složité nákresy pro budoucí návrhy výstavních exponátů.

Krajka mi byla průvodcem po mnoha zemích, které jsem navštívila. Otevřela mi dveře do třináctých komnat muzeí a galerií. Je motem mého snažení.

Děkuji ti kraječko, že vždycky zklidníš můj uspěchaný krok. Že na mě prozradíš o čem přemýšlím a co cítím nad tebou skloněná. Že mě doprovodíš do dalšího půlstoletí se slzou štěstí na krajíčku.

Vyňato z katalogu k výstavě v Domě umění Opava 1996 u příležitosti životního jubilea autorky.