Český a Slovenský den Kanady se slavil v sobotu 23. června 2007 v MASARYKTOWNu v Torontu. Oficiálním zahájením dne byl slavnostní pochod k Monumentu, pomníku umučených komunismem. Byly položeny věnce za zvuku obou hymen, proslovy. Pak zatančily děti v národních krojích, svou skladbu pro děti a dospělé ukázal SOKOL. Na horní ploše areálu vystoupila taneční skupina Východná, dětský soubor Rozmarýn, a také mnoho jiných umělců. Spodní plocha u bazénu patřila volejbalovému a fotbalovému turnaji. Na ploše u Monumentu se hrálo loutkové divadlo. V podvečer se návštěvníci bavili rozhledem ve horkovzdušném balónu.

Kdo nezůstával na večer kvůli Svatojánskému ohni, hudbě a zábavě při opékání se přesunul na přeplněné parkoviště. Tam nás čekalo milé překvapení. Chlapi byli hned malí kluci. Na parkovišti stála naleštěná Tatra 603 a pyšný majitel. Něco mi o své krasavici pověděl a já se s vámi podělím. Fotodokumentaci pořídil Honza Rotbauer a s jeho svolením ji špendlím na moji webku.

Pan František KOLÍNEK odešel do Kanady v osmašedesátém jako kluk. Jeho hobby bylo upravovat motory na tak zvané MUSCLE auta. Přičichl k tomu. S kamarády se předváděli. To bylo v 70. a 80. letech. Měl starý auto nic neříkající, předjížděl silná auta, jako Turbo Porsche, ale nikdo netušil co má pod kapotou. Časem měnil názor, už se nechtěl jen předvádět. Silové auto prodal a vrátil se ke sběratelství. Chtěl unikát. Co jiného než TATRA.

VIDEO s běžícím motorem a majitel

Zlaté období TATRY bylo ve 30. letech minulého století. „77“ z roku 1933-34 a „87“ z roku 1935-37 měly aerodynamickou karosérii, samonosnou karosérii, hydraulický brzdy. Přes internet hledal unikáty. Repliku „77“ vlastní multimilionář z Toronta, nechal si ji postavit v Česku a obnáší nějaký ten milion dolarů.

TATRA 603, kterou má pan Kolínek je ze Slovenska. V Česku měl moderní „613“ se vstřikovacím motorem, ale nemohl ji dovézt, protože auto nebylo starší 15 let. Vyměnil ji tedy za „603“ z roku 1969. Byla ve velmi dobrém technickém stavu. Vlastnil ji president slovenského TATRA Klubu. Byla nějaký čas v muzeu v Bratislavě. Lak byl také velmi dobrý a tak se rozhodl koncem roku 2006 pro převoz přes oceán.

Největší však zklamání musel přetrpět se špeditérem. Vybral si malou špeditérskou firmu shodou okolností krajana. Ten Tatru naložil na dno kontejneru a na něj další přepravované zboží. Celníci auto chtěli vidět. Není-li od hlíny, kde jsou bakterie, živočichové, případně predátoři. Lak se poškrábal. Podle fotek je vidět, že si autíčko vyšperkoval, naleštil a pečuje o něj s láskou. Budí všude pozornost. Jezdí s ním na srazy sběratelů. Říká, že pokaždé, když zajede k pumpě, tak se seběhnou chlapi jako vosy na med. Je právem pyšný. My jsme také koukali.

V Torontu je asi 5 sběratelů Tatrováků. Mají 3x „603“, 1x „77“ a sérii „87“, Tatraplán. Ovšem nejlepší TATRA Klub je v Anglii.

Pan František KOLÍNEK v současné době se věnuje jadernému oboru, tj. aplikované vědě, fyzice. Je inženýr strojař na Torontské univerzitě. Moc mu děkuji za zajímavý rozhovor a přeji hodně radosti z dalších sběratelských skvostů.

Také jeden z unikátních zážitků byla návštěva jakési jídelny, restaurace, no nevím. S kamarádkou Hankou jsem šly prvoplánovaně na čaj. Do skleněné konvice, stojící na skleněných srdíčkách a kelímkové svíčce vhodil číšník do horké vody malilinkou kuličku. Postupně nasávala a pomalu se rozvíjela. Pak z ní byla velká ostnatá koule a čaj měl zlatavou barvu a voněl. No ale pak jsem si doplnily talíře kraby, a já nevím čím vším. Vůbec bych to nemohla pojmenovat. Moc jsem si pochutnaly, popovídaly. Nakonec přišla obrovská porce zmrzliny s ovocným želé a ořechy. I to bylo pro mne Toronto.

Toronto | Niagara | U Indiánů | Sever Ontaria | Na cestách | Kultura

NAHORU

Galerii