|
|
|
|
|
Výstava |
Toronto
|
Balm
beach |
|
|
|
|
Je to největší město a je hlavním městem v provincii Ontario. Má přes 3 000 000 obyvatel, leží na břehu jezera Ontario. Jezero je 84 km široké, 311 km dlouhé, přitéká do něj Niagara. Hladina je 74m n.m. A voda odtéká řekou Sv. Vavřince na severovýchodě do Atlantiku.
|
|
|
|
Moje první procházka městem. Toto je komplex největšího operátora.
|
|
|
|
Dva pohledy z oken Generálního konzulátu, kde jsem byla hostem.
|
|
|
|
Na severovýchod za městem je exklusivní jachtařský klub zasazen k úpatí nádherných pískovcových útesů na břehu Ontaria.
|
|
|
|
Prošla jsem se po útesech na severovýchodě, ve středu města v High Parku a na cyklostezce na jihozápadě za městem.
|
|
|
|
Daleko za městem na nábřeží Mississaugy se Toronto v zapadajícím slunci pyšnilo v dálce.
|
|
|
|
Po cyklostezce se dalo přijet do okrajové čtvrti, kde na pobřeží byly postaveny luxusní dominia, tedy pronájemní domy. Apartmány s výhledem na jezero byly neuvěřitelně drahé. Byly zabezpečeny čipovými kartami, bezpečnostní službou. Garáže byly v podzemí v uzamčených kójích. Bydleli tu převážně starší movití občané
|
|
|
|
|
|
|
|
Při vstupu do věže jsou umístěny panely i fotografie z výstavby.
Ve vyhlídkovém prstenci ve výšce 447 m jsem nafotila co zůstalo dole. Najednou to byli všechno jen mravenečkové. Malý Poršáky se posunovaly na stužce dálnice, vláčky plnily seřadiště na nádraží, obrovský hotel vypadal jak na hraní, prostě Lego.
|
|
|
|
Také jsem stála na skleněné podlaze a pode mnou hloubka a mraveniště. Byl to zvláštní pocit, obědvat bych nemohla.
|
|
|
|
|
|
|
|
Ve městě je
také mnoho, mnoho galerií. Jsou v bývalých
továrnách, v halách manufaktur. Jedno takové
centrum jsem navštívila právě 7. 7. 2007. Bylo
tam tolik svateb, nevěst v nádherných róbách,
svátečně oblečených svatebčanů. Připomínám,
že bylo venku 38o C, uvnitř klimatizováno. Galerie
vystavovaly nádherné skleněné skvosty,
olejomalby, grafiku, starožitnosti, oděvní modely. Jedna
manufaktura mě přilákala svou vůní.
V celkem malém
prostoru se vyráběla hořká čokoláda. Ve starém
kamenném mlýně z Barcelony a drtily kakaové boby
na nevábnou hroudu. Ta se plnila do mlýnku jako na
maso, přidávalo se sušené mléko, cukr,
tuk a jiné ingrdience. Vzniklé nudle se plnily do
míchačky (zednické), ohřívaly a z kohoutu
vytékala hodně tmavá čokoláda. Zalévaly
se formičky jako cihly zlata. Cihlička se dala do hrnce a pod
plamínkem zůstávala horká a tou se štětcem
malovaly už hotové bonbony. No paráda. Všechno
dělali ručně asi 4 mladí lidé za skleněnou stěnou.
|
|
|
|
Den před odletem jsem se byla koupat na jezeře za městem. Byl to obrovský areál. Parkoviště asi pro 500 aut. Vpravo pěšinami k jezeru minutku. Vlevo stanice lanové dráhy pro lyžaře včetně příjezdových tunelů pro svištící sportovce. Po poledni se tam odehrával největší piknik. Přicházelo mnoho lidí s plnými zavazadly jídla a pití. Dokonce i s ledničkami na kolečkách a grily. Dospělí zasedli ke stolům a plno dětí vyvádělo okolo. Z každého směru vonělo něco jiného a mluvilo se jiným jazykem. Babylon. Ale nejvíc mě vytočilo koupání. Mladé Indky v nádherném šatě v jezeře. Bleděmodré šaty z šofonu, stříbrem vyšívané manžety u kalhot a lem šatů, na hlavě bleděmodrý šál a v botách se šlo do vody. Pak se posadily ke stolu, aby uschly. Vedle plavaly Evropanky v miniaturních bikinách.
|
|
|
|
A už je tu posledních pár hodin v Kanadě, několik hodin v letadle, …
|
|
|
|
Kanada je nádherná země, ale zvedám krovky a už letím do Stromovky.
|
|
|
|
